Posvícení v Herinku
Pan Řehka, místní rodák, zaznamenal ve svých vzpomínkách takovýto popis (30. léta 20. stol.)
Největším svátkem obce bývávalo posvícení. Příbuzní přijížděli někdy i z daleka na tuto listopadovou neděli po svatém Martinu, aby uviděli známé, někdy i své rodiště. Předem se v každém stavení napekly koláče, zařezávaly husy, všude se uklízelo a vylepšovalo, aby hosté nemohli pomlouvat. Po dobrém obědě se posadili ke stolu a povídalo se, děti běhaly do hospody se džbánky pro pivo. Po večeři se šlo do hospody tancovat. Druhý den se pokračovalo, posvícenské pondělí bylo nazývání "pěknou hodinkou". Odpoledne se vesnická banda muzikantů vyzbrojila nůší a šla zahrát ke každému stavení.
Někde si domácí při muzice zatancovali, třeba na dvoře, nebo na zápraží. Muzikanti za to do nůše dostávali výslužku, někdy pár koláčů, jindy něco mastnějšího. Ba který sedlák i zlatku strčil. Když byli muzikanti dobře odměněni zahráli přídavek. Ve starších dobách jak jsem slyšel vyprávět se před obchůzkou vsi muzikanti svolávali. Obyčejně to před vlastním barákem začal hornista, troubil na svou trubku a ostatní se přidávali, ozývali každý z jiného kouta vesnice, až se sešli před hospodou, odkud obyčejně průvod doprovázený herinskými kluky vyrazil..