Hurá do Popoviček
I když dnes zde vede silnička podřadné třídy, muselo tu být dříve pořádně živo. Herink byl s Popovičkami v minulých stoletích spjatý mnohem více než dnes.
Herinské děti tudy chodily denodenně do školy. Ano, pěšky! Vyučování bylo zavedeno v r. 1755, tenkrát ale neměla škola vlastní budovu a vyučování probíhalo v najatých světnicích. Až v r. 1823 byla dostavěna první opravdová škola.
Každou neděli se z přifařených obcí scházeli všichni dobří křesťané v Popovičkách v kostele sv. Bartoloměje. Odehrávaly se tu také všechny křty, svatby, pouti. A na poslední cestu mířili herinští zase do Popoviček, na hřbitov.
Na novém hřbitově v Popovičkách stojí také pomník padlým v 1. světové válce, který nechaly společně zbudovat obce Popovičky, Modletice a Herink - zajděte se podívat, až budete smět 😊. Nebo se zatím podívejte tady.
Cestu bylo potřeba řádně udržovat, v zimě v létě. Pokud se vám zdálo, že o letošní zimě vázne odklízení sněhu, vězte, že je to jen úhlem pohledu. V zimě 1939/40 si místní sněhu užili, až až. Podle kroniky Popoviček napadl sníh 5. 12. a ležel až do konce února. Silnici bylo potřeba 3x za zimu proházet - považte! Na tuto práci nebylo potřeba jednoho stroje, jako dnes, ale 20 lidí s lopatami. A to prý byly leckde závěje až 1 metr vysoké.
V té době měla silnice jen štěrkový povrch, asfaltové silnice do Herinku dorazily až po 2. světové válce.
Krajina kolem Herinku také dříve byla protkána mnoha
cestami a cestičkami. Ty padly za oběť kolektivizaci zemědělství. Jedna z cestiček
vedla zrovna kolem plotů dnešního sídliště Slunečná stráň přes vršek Skalka a napojovala se na cestu k Modleticím. Byla rozorána v r. 1976.